Březen 2019 ve Volyňce

Written by Lenka Haisova

30 března, 2019

     Měsíc březen je měsícem knihy. V tomto tématu se nese i náš měsíc, který jsme začali jak jinak než návštěvou knihovny. Četli jsme si povídky i pověsti, pohádky v próze i v poezii. Četli jsme si pohádky nové i ty, které známe od našich babiček. Četli jsme si knihy v češtině i v angličtině. V odpolední družině jsme si vyzkoušeli, jak je náročné naslouchání, které jsme spojili se sebehodnocením. Děti dostaly 6 karet známé pohádky a jejich úkolem bylo poslouchat děj a podle něj poskládat karty ve správné časové posloupnosti. Poté odpověděly na doplňující otázky a řekly hlavní myšlenku děje. Potom se ohodnotily, jak dané úkoly zvládly. Vždy v diskusi s ostatními v kruhu. Pro ostatní, kteří měli aktivitu již za sebou, bylo náročné, aby vydrželi naslouchat těm, kteří teprve pracovat budou. Ale vydrželi jsme pracovat celých 60 minut, než se vystřídali všichni.

Kromě seznamování s knihami jsme slavili i české a anglické svátky. V masopustní úterý jsme přišli v maskách. Ozdobili jsme Strakatého, jednu z původních masek, barevnými puntíky. Školáci si vyrobili i masopustní mini-book. Přiřazovali význam k jednotlivým maskám. Zdenda si sám ušil vikingskou helmu. K Mezinárodnímu dnu žen jsme pro naše milé vyrobili papírový hyacint. Po jarních prázdninách hned v pondělí jsme oslavili svátek svatého Patrika. Přišli jsme oblečeni v zeleném a s foto rekvizitami jsme vytvořili vtipné fotky. Šli jsme po stopách leprikóna, malého irského skřítka, který nám schoval zlaté mince. Na konci duhy je totiž vždycky poklad.

Poprvé jsme přespali ve Volyňce. Proč vlastně? Oslavovali jsme narozeniny Hanse Christiana Andersena, který je považován za největšího pohádkáře. Napsal celkem 156 pohádek a většina z nich se stala světoznámými ve své originální podobě i jako předloha k novým pohádkám. Věděli jste, že podle Sněhové královny se natočilo Ledové království s Elsou a Annou? Takové a jim podobné informace jsme si pověděli s knihovnicí Lenkou Duškovou. Lenka se převtělila do Hanse a pověděla nám o sobě. Na mapě jsme si ukázali, kde je Dánsko, jeho rodiště, a kam všude cestoval, a složili společně jeho podobiznu. Pak jsme se vypravili na výpravu po Volyni. Na mapě Volyně bylo vyznačeno pět stanovišť. Červená svíčka s artefaktem, který napovídal, o které pohádce si řekneme. Stanoviště byla vybraná paní Jindrou Černou, značila totiž místa týkající se významných osobností. Poslední stanoviště bylo muzeum, kde si pro nás paní Černá připravila podrobnější povídání o všech pěti osobnostech. A celé jsme to zakončili básní o dobrém jitru. Když jsme se vrátili z muzea, děti se samy od sebe převlékly do pyžama, vyčistily si zuby a zalehly do spacáku. Lenka nedočetla ani první pohádku a většina už snila… Byla to velmi povedená akce se skvělou spoluprací všech sedmi statečných účastníků.

Znovu nás taky navštívila paní Karina Černá Sojková, se kterou jsme si vyrobili obálku knihy barvami na textil a pak knihu sešili. Třeba šídlo, kterým se dělají dírky, kterými se pak provleče provázek a kniha se tak sešije, viděly děti poprvé. Byl to velký zážitek. Každý má teď svou vlastní knihu a je na něm, jaké vzpomínky do ní schová.

Proběhl i týden na zkoušku pro naše předškoláky. Zkusili si, jaké to je chodit do školy. Dostali svůj týdenní plán, na kterém samostatně pracovali, dílčí aktivity zhodnotili s Eliškou a na konci týdne zhodnotili vše společně i s rodiči. Co se vlastně hodnotí v týdenním plánu, když nedáváme dětem známky? Všechno to, co člověk v dnešní době potřebuje, aby se ve světě neztratil. Znalosti a dovednosti jsou vlastně samozřejmostí, ale co samozřejmostí není, se paradoxně ve školách neučí: svoboda ve výběru učiva, ale zároveň zodpovědnost za dokončení práce, vlastní kreativita (třeba přetahování linek je výzva), důvtip, jak „přelézt, přeskočit, ale nepodlézt“, tzn. děti si mezi sebou mohou poradit, když pak tu znalost dítě pochopí a příště už bude vědět samo jak na to, ale také to, jak si poradit s vlastním neúspěchem. Děti nejsou mezi sebou porovnávány, ale osobnosti dětí jsou natolik rozdílné, že jedno chápe neúspěch jako příležitost se zlepšit, druhé se hroutí a neví co dělat.

28. 3. svět slaví Mezinárodní den učitelů, tedy narození Jana Ámose Komenského. Ukázali jsme si dvoustovku, řekli si, kdo to vlastně byl, a vysvětlili si jeho citáty. Taky máte hezké vzpomínky na školu?

Další příspěvky…

leden 2021 ve škole ve Volyni

leden 2021 ve škole ve Volyni

S lednem ve Volyňce taky začal nový kalendářní rok – 2021, a také nové téma měsíce. Tentokrát nás provázelo téma „svět...

Leden 2020 ve Volyňce

Leden 2020 ve Volyňce

     Nový rok patřil ve škole novým začátkům. V prvním týdnu jsme se všichni, společně s naší dětskou skupinou a...

Únor 2020 ve Volyňce

Únor 2020 ve Volyňce

     Než s únorem začalo ve škole nové pololetí, mohli jsme si na začátku měsíce užít celý týden jarních prázdnin....