Jak učíme?

1. nálezDalo by se říct, že vlastně neučíme, ale necháváme děti učit se. Ony to totiž umí nejlépe. Našim úkolem je pouze vytvořit dostatečně stimulující prostředí, ve kterém dětský mozek funguje nejlépe. V zásadě nic nového, s tím už přišel dávno J. A. Komenský, na základě svého pozorování, zkušeností a hlavně zdravého rozumu. Dnes jsou jeho poznatky již dokázány vědecky, a tak využíváme neurovědy, neuropedagogiky, vývojové psychologie a podobných disciplín. Bez ohledu na odborná pojmenování jde o několik základních principů v nichž zdravý rozum a respekt k dětem a jejich potřebám hraje největší roli.

 

John Medina ve své knize Brain rules (Pear Press, 2014) vysvětluje jak náš mozek funguje z pohledu posledních poznatků vědy a dochází k prostému závěru, který sice všichni známe, ale málokdo se mu snaží postavit:

 

„If you wanted to create an education environment that was directly opposed to what the brain was good at doing, you probably would design something like a classroom.“  (Pokud byste chtěli vytvořit učební prostředí přímo nevhodné pro využití schopností mozku, nejspíš byste navrhli něco podobného školní třídě.)

 

A právě tomuto omylu vzdělávacího systému se snažíme vyhnout. Naštěstí český vzdělávací systém je velmi pružný a umožňuje školám vyučovat mimo třídy a školní lavice. Díky tomu můžeme dětem vytvářet opravdu podnětné prostřední a dobře je motivovat k dalšímu vzdělávání.